Dva proti přírodě: Bratrství skupiny Steely Dan

Možná neexistuje přátelství v rock & rollu, které by bylo trvalejší než to mezi Donaldem Fagenem a Walterem Beckerem ze Steely Dan. Od prvního setkání na Bard College v roce 1966 strávili většinu posledních 50 let bok po boku - nejdříve při prodeji písní mimo Brill Building, poté ve studiu nebo na turné.

Ale jejich spolupráce nepodléhá moderním heslům #SquadGoals nebo BFFs. „Walter a Donald jsou jedna osoba se dvěma mozky,“ řekl bývalý kytarista Steely Dan Denny Dias pro Rolling Stone v roce 2000. „Když je dáte dohromady, výsledek má náboj, ale také vhled a soucit.“

Když jejich vrstevníci psali o dívkách a drogách, Fagen a Becker psali písně oslavující tichou důstojnost mužského přátelství (stejně jako o dívkách, drogách, drogových dealech, pedofilech a kuplířích a cestování časem...). Nic okázalého, nic dramatického. Nikdo nebude psát vyslazenou fanfikci o nich. Ale vedle někoho, koho si nevážíte na hluboce umělecké úrovni, nestrávíte 50 let a stačí poslechnout několik málo písní, aby bylo jasné, že Becker a Fagen mají jedinečné pochopení pro nevyřčenou emocionální intimitu mezi muži, a to se objevuje v jejich hudbě znovu a znovu.

V úvodní sloce „Midnite Cruiser“ (Can't Buy a Thrill) bývalý zpěvák David Palmer zpívá: „Tak rádo, že jsi tu zase / ještě jednou nech svou šílenost běžet s mou,“ ale Alex Wilkenson popsal scénu ve studiu, která přináší texty k životu: „... Fagen by seděl u piána a hrál pomalý blues, a Becker by vzal do ruky kytaru a hrál s ním, a protože byli odděleni dvaceti nebo třiceti stopami, trvalo chvilku, než si uvědomil, že předváděli scénu z třicet let staré společenské místnosti na Barde.“

„King of The World“ (Countdown to Ecstasy) je inzerát hledajícího přítele pro apokalypsu. Ne pro poslední sexuální zákrok, ne pro někoho, koho by obrali o poslední zásoby, jen pro někoho, s kým by si mohli odpočinout.

Na emocionální drama nebo romanci, když se svět hroutí kolem, není čas, ale vždy je čas na cigaretu a jízdu přes kalifornskou pustinu. A i když rok 1986 sotva znamenal konec světa, po studiovém sezení na albu Zazu bývalé modelky Rosie Vela, se dva, kteří se náhodně znovu setkali ve studiu producenta Garyho Katze, v nočním New Yorku prošli 60 bloků domů společně.

„Any Major Dude Will Tell You.“ (Pretzel Logic) „Nikdy jsem tě neviděl vypadat tak špatně můj funky...“ Když se Becker v 80. letech zotavoval z drogové závislosti na Havaji, Fagen řekl, že chodil do jazzových klubů v New Yorku, dostával interprety, aby podepsali ubrousek „To Walter“ a posílali je svému partnerovi. Pravidelně spolu komunikovali telefonicky, ale Fagenův tichý akt byl připomínkou, že i nadále má svého přítele na mysli způsobem, jakým slova nikdy nemohou naplnit. Je to skutečná aplikace toho, co napsali v roce 1974 – „Každý menší svět, který se rozpadne, se znovu spojí.“ Když toto příběh vyprávěl Wilkensonovi v roce 2000, Becker přijal dárky třemi slovy: „Nezemřel jsem.“

I když technicky nejde o píseň Steely Dan, píseň „Snowbound“ (Kamakiriad) nachází Fagena sdílejícího kredit za psaní s Beckerem 13 let po rozpadu Steely Dan. Becker produkoval album a Fagen mu připisuje zásluhu na tom, že pomohl překonat téměř desetiletý blok při psaní. „Nikdo nedokáže přejít z akordu na akord jako Walter,“ řekl o nahrávání Kamakiriad v roce 1993. Píseň sleduje bezejmenného vypravěče a jeho kamaráda, jak paří na zamrzlé krajině, a referuje „Zastavme se v Metroplexu / Ta malá tanečnice má styl / Ano, to je ten, na koho budu čekat / U dveří jeviště,“ pravděpodobně ne aktivita, kterou byste dělali se svou manželkou po boku. Ale končí zlověstnou linií (údajně Fagenova oblíbená z alba) „Plujeme na našich ledových lodích na zamrzlé řece / Nějaký ztroskotanec vypálí světlici, amen / Po sedm vteřin je to jako Vánoce / A pak je zase tma.“ Trvalo další sedm let, než svět viděl Steely Dan opět pohromadě, takže tma netrvala dlouho.

„Two Against Nature“ (Two Against Nature) není o páru stárnoucím spolu. Je to o Beckerovi a Fagenovi, bojujících bok po boku proti stále více pokroucenému toku času a rádiovým hitům. Je to jakýsi voodoo milostný song, polyrhythmické uznání, že někdy v tomto světě máte štěstí, když najdete jednu osobu, která rozumí jazyku, kterým mluvíte, a po zbytek času tady jste to vy dva proti přílivu. „Je zábavnější pracovat s někým, koho znáte,“ řekl Fagen. „Způsobujeme si navzájem záchvaty smíchu... v této chvíli už téměř mluvíme v kódu.“ Album jim v roce 2000 získalo čtyři Grammy, předčilo mladší konkurenci a bylo častým číslem na turné „The Dan Who Knew Too Much“ v roce 2016. Skvělé cíle týmové práce.

Naopak, většina žen ve Steely Dan písních spadá do tří odlišných kategorií, z nichž žádná není obzvláště láskyplná. Vzdálené objekty nedosažitelné touhy (Josie, Peg, Rikki, Pixaleen) zklamané bohyně („The girls of „Hey Nineteen,“ „Babylon Sisters,“ „Lunch With Gina“ a blízko konce „Janie Runaway“) nebo nevěrné manželky („My Rival,“ „Haitian Divorce,“ „Everything You Did“). Pro protagonistu Steely Dan písně jsou vztahy se ženami, ačkoli krásné a žádané, neschopné poskytnout stabilitu, po které takový muž touží. Na konci dne – nebo na konci světa – chcete mít po svém boku přítele.

Na koncertě vstupují z různých stran pódia, Becker zleva, Fagen zprava. Neobjímají se, sotva na sebe koukají. Ale jsou chvíle, kdy Fagen vytáhne melodiku na „Godwhacker“ nebo „Aja“ nebo „Peg“ a Becker hraje na kytaru, kdy stojí bok po boku na dobře známém místě dvou pohodlých duší. A na konci noci, Becker, vždy ten hovornější ze dvou, představí Fagena jako žádný z mnoha popisných slov – hitmaker, producent, muž o městě, ten jeden, ten jediný, ten originální – ale vždy jako „můj přítel.“