VMP Rising: vōx

vōx není jen přezdívka, kterou si umělkyně přehodí přes sebe, jako její propracované a lahodně kempové kostýmy, které zdobí její hudební videa a pódiová vystoupení. vōx, vyslovováno „wokes“, je spíše brnění a vozidlo pro zpěvačku z Los Angeles.

Ačkoli dříve vystupovala pod svým skutečným jménem, vzala na sebe jméno vōx jako způsob, jak vyjádřit své myšlenky a zranitelnosti bez zátěže.

„To, co jsem byla schopna skrze vōx zhmotnit, může být opravdu překvapivé,“ řekla vōx. „Bylo to opravdu silné.“

Ta síla je jasně patrná v This Body, snovém pětiskladbovém EP, které potvrzuje vōx jako elektrickou sílu, se kterou je potřeba počítat. Její hlas, s nádherným a spektrálním tónem, klouže s lehkostí a grácií přes trancující instrumentály. I když je občas zvukově posmutnělý a zlověstný, This Body nás nakonec pozvedá do vznešeného, toho krásného pocitu nadpozemskosti.

Kromě své podoby jako vōx, je také schopná projevit svou sílu v This Body a jiných svých dílech tím, že si přivlastní křesťanskou symboliku, která její dětství prostoupila. Obal EP z roku 2019, I Am Not A God, je například rekreací jejího církevního biřmování. Ale místo skromných bílých šatů je oděna do průsvitného červeného oděvu a smaragdových bot na jehlových podpatcích sahající po stehna.

„Myslím, že je to způsob, jak si vzít zpět svou sílu v situacích, kdy jsem se cítila opravdu bezmocně nebo styděla se.“

Vyrůstala v malém městě v Minnesotě, vōx každou neděli chodila s matkou do luteránského kostela a obklopovala se kruhem náboženských přátel, i když si uvědomuje, že tato přátelství byla nakonec povrchní.

„Neříkala jsem, že tvořím hudbu nebo své problémy s úzkostí a depresí,“ řekla. „Nikdy jsem o tom s tehdejšími přáteli nemluvila.“

Hudba se pro ni stala spíše spásou než náboženstvím.

Jako teenagerka, která sama sebe popsala jako náladovou, se obrátila k psaní písní jako k způsobu, jak uvolnit své emoce, zejména když se potýkala s životem v emocionálně utlačované domácnosti.

„Dokonce až do mých středních dvacít let byla [hudba] mým hlavním způsobem, jak zjistit, co pociťuji, protože jsem stále nedokázala zpracovat, co se děje.“

Protože setrvání v malém městě, které nemělo žádné místo pro vystoupení nebo nahrávací studio, by bylo slepou uličkou, vōx po vysoké škole zamířila na západ, aby zahájila svou kariéru hudebnice.

„Nebyl žádný prostor pro změnu toho, kým jste jako osoba, nebo pro růst,“ řekla. Pro vōx je změna zásadní a klíčovým tématem This Body, většinu kterého napsala na podzim roku 2019. V „Too Much, Give Up“ klade naléhavou otázku: „Měním se dostatečně, když si stále pamatuji, kdo jsem?“ Třebaže je to možná nemožná otázka.

„Vždy je tu strach, že nerostu dostatečně rychle nebo že nedosahuji úrovně růstu, na kterou bych v této době života chtěla dosáhnout, ale nikdy nepřestanu,“ řekla. „Neexistuje opravdu žádná ‚dost‘.“

Koncepty strachu, studu a sebeúcty (a jejich nedostatku) jsou snadno rozpoznatelné v celé diskografii vōx, včetně této, ale This Body vyzařuje více sebevědomí než kdy dříve. Zároveň EP také přijímá sebeuvědomění, i když je to obtížné, jako v „I Hid In Him“, která zkoumá, zda je možné stát se příliš blízkým milované osobě.

Podobně „How Do I Connect To The Spirits?“ je vhodné zamyšlení nad rodinnou historií a hříchy, až na buněčnou úroveň. Ačkoliv vōx měkce prokládá píseň sérií otázek, uzavírá skladbu sebevědomým opakováním „Není to dost / Není to ještě dost.“

Ale nejsou to otázky, co na jejím třetím EP jako vōx vyčnívá. Jsou to mantrická potvrzení, která teplým způsobem lákají posluchače vstoupit a přesvědčují je, aby věřili slovům, která šeptá. V „Be Bigger“ vōx důrazně vyjadřuje věty, „Pohleď na prostor, který si zasloužím / Pohleď na tělo, které si zasloužím / A ono si zaslouží mě,“ v dovedně úsečném stylu, nechávajíc žádný prostor pro pochybnosti, aby se dostaly dovnitř, ať se snaží sebevíc.

Zpěvačka také zaznamenala tuto vnitřní změnu, jak uvnitř, tak i mimo její svět uměleckého vyjádření.

„Byla jsem schopná pochopit, co cítím, kromě psaní písní, a nyní mohu činit vědomější rozhodnutí ohledně příběhů, které chci skrze svou hudbu vyprávět.“

Přesto je však vōx rozpolcená ohledně vydávání svých písní uprostřed společenských změn, kdy protesty vyvolané policejní brutalitou a rasismem pokračují po celé zemi, navíc ke globální pandemii.

„Část mě má pocit, ‚K čemu to je? Je tolik důležitějších věcí, o kterých je potřeba mluvit,‘“ řekla. „Ale umění bylo vždy tím, co mě uklidňovalo, takže na druhou stranu, pokud mohu lidi uklidnit jejich úzkostmi, pak to všechno stojí za to.“