Holandská tribute kapela Beatles, která se snaží hrát Beatles alba, která nikdy nebyla naživo hrána

Před nedávným vystoupením v Amersfoortu Vinyl Me, Please hovořil s Bartem van Poppelen, baskytaristou, klávesistou a především hudebním ředitelem skupiny The Analogues. Potkáváme se s Bartem krátce před tím, než musí vystoupit na pódiu v De Flint, divadle v nizozemském městě Amersfoort. Vystoupení je součástí turné skupiny Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band Tour, které začalo minulý říjen a zahrnuje více než třicet míst po celém Nizozemsku. Toto turné je druhým Beatles rekordem, který skupina přenesla na pódium. Nejprve přišlo z roku 1967 Magical Mystery Tour, které zahrnovalo písně z třetího filmu Beatles a také několik hitových singlů, jako „Hello, Goodbye“, „Strawberry Fields Forever“ a „All You Need Is Love“ mezi dalšími.

Poprvé jsem je viděl na začátku roku 2016 v mém rodném městě. Když kvintet, podpořený čtyřmi hráči na žestě a stejně mnoha string hráči, začal svůj set s „Magical Mystery Tour“, zavřel jsem oči a slyšel jsem kapelu, kterou jsem si již dávno přijal, že už neuslyším. Zkušenost musela být pro Van Poppela samotného také tak trochu stejná, fanouška Beatles od svých raných let. „Pamatuji si, jak jsem poprvé poslouchal Beatles, když mi bylo osm let,“ říká mi v Amersfoortu, půl hodiny před začátkem představení. „Chlapec vedle byl o tři roky starší. Získal první singly Beatles, které byly vydány v Nizozemsku. Tehdy prostě nic jiného takového kolem nebylo.“

Van Poppel hrál a psal pro širokou škálu kapel, přesto se nikdy nedokázal zbavit preference pro 60. léta. Mezi projekty Van Poppela byla kapela zvaná Tambourine, ve které hrála baskytara spolu s aktuálním kytaristou The Analogues, Jakem Bico. Když se Nizozemec přestal hrát před asi 13 lety, zapojil se do byznysu komerční hudby. Jak vintage zvuky začaly pronikat do mainstreamu, jeho práce zahrnovala tvorbu zvukových podob písní, které si jeho zaměstnavatelé nemohli dovolit zakoupit v originálních nahrávkách. Tato práce se ukázala jako perfektní příprava na projekt, do kterého se Van Poppel brzy zapojil. Před třemi lety byl multiinstrumentalistou osloven milionářem hudebníkem Fredem Gehringem, který hledal náhradu za své místo v představenstvu Tommy Hilfiger za bicí soupravu. V roce 2013 dal výpověď v nadnárodní oděvní společnosti a rozhodl se začít uskutečňovat svůj sen hrát své milované písničky Beatles na pódiu. S pomocí Van Poppela, jmenovaného Jaka Bica a renomovaných nizozemských hudebníků Diederika Nomdena a Jana van der Meije to dokázal.

„Od začátku bylo jasné, že se nechceme stát kapelou, která pořádá kostýmní večírky,“ vysvětluje Van Poppel. „Ty kapely jsou sice dost zábavné, ale pro nás to prostě není to pravé. Musí to být o hudbě. Kromě toho, že nevypadáme vůbec jako Beatles, byli bychom v tom prostě špatní.“ Naštěstí se The Analogues brzy dozvěděli, v čem jsou dobří. V ambiciózním pokusu kopírovat zvuk Beatles co nejpřesněji, začal Van Poppel procházet eBay a shromažďovat nástroje, zesilovače a efekty, které jsou přesně stejného typu, jako používali Beatles v roce 1967. Kapela nakonec proměnila své studio, kde Van Poppel píše jejich aranže (noty neexistují) a zkouší, v jakési muzeum, které kromě jiného zahrnuje Gretsch Country Gentlemen (oblíbenou kytaru George Harrisona), bubenickou soupravu Ludwig Black Oyster Pearl a řadu kytar Rickenbacker, klavíry Wurlitzer (s Hohner pianet mají dokonce i „chudého muže Wurlitzer“) a zesilovače Vox. „Už moc toho nehledáme,“ chlubí se Van Poppel s úsměvem. Mistr se pyšní sbírkou The Analogues, a právem. Nejvíce je pyšný na clavioline, mellotron a dva organy Lowrey Heritage deluxe DSO 1, které se jim podařilo získat. „Lowrey je typ varhanního nástroje, z něhož nebylo vyrobeno mnoho kusů, ale Beatles měli jeden ve studiu Abbey Road v určitém okamžiku. Použili ho například pro slavný úvod k „Lucy In The Sky With Diamonds.“ Podařilo se mi koupit jeden na aukci v USA za vyvolávací cenu 195 dolarů. Poté musel být dopraven do Nizozemska k podrobné obnově. Když jsem nakonec našel někoho, kdo mohl práci udělat, našel uvnitř varhan dvě myší hnízda.“

Organ byl restaurován právě včas, protože kapela loni zahájila své Sgt. Pepper’s Tour, album, na kterém hraje Lowrey centrální roli. Toto album je speciální, dokonce i v diskografii britské skupiny, ví Van Poppel. „Označilo to takový přelom pro ně. Před několika lety přestali hrát naživo, takže mohli v podstatě dělat, co chtěli ve studiu. To nejen změnilo Beatles, ale změnilo to popovou hudbu jako celek. Žádné album – ani Pet Sounds Beach Boys, které vyšlo o rok dříve – nikdy nemělo takový dopad.“ Z toho důvodu je jejich volba hrát alba, která Beatles nikdy nevystupovali naživo, výzvou. „Očividně posloucháme nahrávky hodně, ale i během turné se neustále mění,” vysvětluje Bart. Jedním z nejtěžších prvků nejnáročnějších alb Beatles zůstává hrát pozpátku, což se někdy ukázalo jako nemožné, i pro The Analogues. „V některých případech jsme udělali vlastní nahrávky určitých částí písní, které pak hrajeme pozpátku během našich živých vystoupení. V jiných případech je náš kytarista Jan schopen určitě nahrávat riffy potichu dříve v písni a hrát je pozpátku pomocí pedálu.“

Pro jednu z písní na Sgt. Pepper’s se The Analogues vydali na pouť do studia Abbey Road v Londýně. Nizozemci se tam vydali nahrát svou verzi „A Day In The Life“, legendární závěrečné skladby alba. Crescendo na konci písně bylo původně hráno 160 hudebníky, což je samozřejmě pro The Analogues nemožné reprodukovat večer co večer. Takže si kapela vzala s sebou vlastní orchestr do místnosti, kde John, Paul, George a Ringo kdysi nahráli originál, a nahráli skladbu s pomocí několika místních hudebníků. Na živých show se nahrávka hraje na pozadí, zatímco orchestr hraje s ní. „Očividně to byla nesmírně vzrušující zkušenost pro nás nahrávat na Abbey Road. Pro nás je to posvátná půda a pro všechny fanoušky Beatles.“

Je to tato kombinace kvality a množství, která umožnila The Analogues stát se jedním z nejrespektovanějších Beatles tribute aktů v Evropě za něco málo přes tři roky. Největší kompliment, který Van Poppel a jeho kolegové dosud dostali, přišel od Geoffa Emericka, zvukového inženýra nahrávacího studia, který pracoval s Beatles na Revolver, Sgt. Pepper’s, White Album a Abbey Road. Když poprvé narazil na The Analogues online, věřil, že kapela ukradla vzorky z originálních písní a hrála na ně. Emerick sám komentoval kapelu pro hodinový dokument, který bude vysílán 1. června 2017 na nizozemské národní televizi. Úryvky tohoto dokumentu se nyní používají na živých vystoupeních The Analogues v rámci *Sgt. Pepper*.

Kromě toho kapela nehráli pouze v Nizozemsku, ale také ve Velké Británii a Německu (přičemž Hamburg je samozřejmě zvláštním cílem). 1. června, kdy Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band oslaví padesáté narozeniny, se kapela stane středobodem nizozemských oslav, které se uskuteční v Ziggo Dome, největší hudební aréně v zemi s kapacitou 17 000. Mezitím Van Poppel oceňuje fakt, že se The Analogues podařilo přilákat i mladší lidi, jako jsem já, k sobě a tím pádem i k Beatles. „Rádi vidíme, jak rodiče a dokonce i prarodiče přivádějí děti a mladé lidi na naše koncerty. To je znamení, že Beatles budou žít navždy.“

Pro mnohem více informací, například o nástrojích, které The Analogues nasbírali, nezapomeňte navštívit jejich oficiální webové stránky.