Nejbláznivější tón ve všech hudbách

Její album z roku 2016 Remember Us to Life nás dnes přivádí až sem. Chci mluvit o tónu skrytém v písni „Tornadoland“. Asi minutu do „Tornadoland“, naplněná výraznou strunnou sekcí, hraje na klavír stupnici, která, navazující na obraz víru v názvu písně, se zdá, že neustále klesá. S touto stupnicí nepostupuje ale do stále hlubších oktáv na klavíru (kdyby to tak bylo, nakonec byste už nerozeznali noty); místo toho ji smyčkuje takovým způsobem, že místo, kde začíná znovu, se stává nerozpoznatelným. Zatímco „Laughing With“ byla lyricky abstraktní, zde je abstraktní hudebně. Známá jako Shepardův tón, Spektor hraje ezoterické zařízení zakořeněné jak v kognitivní, tak v počítačové vědě.

Psycholog Roger Shepard vytvořil Všeobecný zákon generalizace, který předpokládá, že organismus bude zaměňovat podnět s jiným v závislosti na míře podobnosti mezi nimi. Online psychologický slovník nabízí vedle své definice, že „když se člověk naučí, že některé druhy hadů jsou nebezpečné“, například „ta reakce se generalizuje na strach ze všech hadů.“ Tento zákon podrobně rozvedl v článku z roku 1987, ale jeho základ byl nevyvinutý už v jeho Shepardově tónu, naprogramovaném na počítači zpět v roce 1964.

Překrytím dvou stoupajících stupnic, které jsou o oktávu od sebe, se jedna snižuje v hlasitosti určitým tempem, zatímco druhá stoupá v hlasitosti stejným tempem. Spodní stupnice, při svém závěrečném tónu, přechází do původně vyšší stupnice; současně začíná nová spodní stupnice. (Klesající Shepardův tón, jako je tomu v „Tornadoland“, jen obrátí umístění stupnic: nová vyšší stupnice začíná, jakmile původní vyšší přechází do nižší.) Prostřednictvím hudební metody profesor Shepard sloučil žargon svého zákona z roku 1987 – dva podněty generalizované do jediného podnětu. Máte pocit, že je to jen jeden nevysvětlitelně věčný skok/tón.

Často uváděným vizuálním přirovnáním jsou Penrosovy schody – vytvořené matematiky Lionelem a Rogerem Penroseovými – slavné točité schody, které nemají konec, když po nich sledujete prstem. Super Mario 64 odstranil cyklický design, ale zachoval Penrosův impuls s úrovní „nekonečných schodů“ (https://www.youtube.com/watch?v=B-udfiFZcko), na kterou se skutečně dostanete na vrchol vychytralým trikovým skokem Maria po schodech dozadu. Pokud po nich stoupáte čelem dopředu, pak je schodiště, jak má být úrovní překážkou, nekonečné. A pro zvýraznění tohoto dojmu si skladatel herní hudby Koji Kondo vybral hrát Shepardův tón na pozadí.

Kromě vizuálních forem je také doplňkový k estetice, která je specifická pro hudební oblast – jako post-rock. Godspeed You! Black Emperor ho začleňují do své skladby „Slow Moving Trains“ z jejich debutového alba F#A#Infinity z roku 1997, když po rachotu jedoucího vlaku struny hrají vrzavý, klesající Shepardův tón, který vrcholí a nakonec dosáhne stálého dronu. Prostřednictvím všech reverb-kytarových barráží a obvykle dlouhých skladeb se Godspeed snaží co nejvíc ztělesnit nekonečno (což lze usoudit z názvu jejich alba) ve své post-rockové tvorbě – takže jejich hraní Shepardova tónu naprosto dává smysl, protože je to prvek, který zachycuje a odráží přesné ztělesnění nekonečna.

Beatles ho použili ke konci „I Am The Walrus“; Queen, ve fanfárách, které začínají a končí jejich album A Day At The Races; také Pink Floyd, během předposledních minut jejich epické skladby „Echoes.“ Samozřejmě, že Shepardův tón byl bodem fascinace pro klasický rock na vrcholu popularity tohoto žánru (roky před tím, než byl způsobilý pro „klasický“ epithet). A může být příznivý pro mechaniku dnešní populární hudby. Shepardův tón dodal výše zmíněným umělcům jejich příslušným dílům ambientní texturu, což se zdá být rostoucí náklonnost mezi mnohými špičkovými elektronickými umělci. Přítomnost tónu u někoho jako Tycho nebo Flume může být velmi dobře blízká – představte si všechen ten dionýský disonance a úzkost, kterou by mohl vyvolat, budující očekávání ad infinitum pro zlom.

Jako jsou časová signatura 4/4, akordický postup 1-6-4-5 a post-chorus, Shepardův tón není omezen pouze na jeden žánr, volně spojuje post-rock, klasický rock a soundtracky videoher (a možná brzy i elektroniku). Na rozdíl od těch ostatních „žánrových“ prvků je však tón sluchovou iluzí. Píseň může být tak úžasná, že vás zanechá s otevřenými ústy a beze slov, ale Roger Shepard objevil způsob, jak zanechat píseň s otevřenými ústy a beze slov – a udivený a poté vás přimět pochybovat o svých vlastních sluchových schopnostech. Shepardův tón promění hyperbolu, Nemůžu uvěřit tomu, co jsem právě slyšel, ve skutečné prohlášení (i když toto prohlášení může snadno jít oběma směry se Spektor, Godspeed a dalšími).