Dolly Parton není pro vaše pobavení

Když bylo v roce 2014 vydáno Blue Smoke, vlny popularity Dolly byly téměř úplně obrácené. Tehdy 68letá zpěvačka se tak vlastně vrátila na začátek — od géniů country hudby po memefikovanou globální ikonu, jejíž kulturní význam někdy předčil i její hudební dopad — což se nejčastěji projevovalo v debatách, zda ji lze považovat za "feministku" (termín, který ani nepřijímá, ani důrazně neodmítá) a v rostoucím obchodě s merchem, který ji vykreslil jako jakousi lidskou božstvo (WWDD?). Určitě nepotřebovala nahrát nové album, snad jen jako nominalní impuls pro turné; její odkaz jako umělkyně byl pevně zafixován už před desetiletími, a většina posluchačů se ani nemohla spolehnout na to, že by novinkám dala šanci, když mohli jednoduše poslouchat "Jolene" po zillionté.

Ale Dolly není pro naše pobavení, vlastně. Ani není pro jakýkoliv složitý systém víry, který bychom na ni mohli projektovat. Rozhodla se natočit živé, pulsující nové album, které zahrnovalo členy její Mighty Fine touring band, pravděpodobně proto, že chtěla, a protože to je to, co dělá — dělá to s takovou jasností a lehkostí, že jakákoli hudba se může stát nadčasovou.

Vydání je v mnoha ohledech součástí její pozdního díla: sbírka nových a starých originálů, coververzí a spoluprací, z nichž mnohé mají rozhodně bluegrassový nádech a mnohé další ukazují stejné vyleštěné country popové styly, které Partonová v průběhu desetiletí zdokonalovala. Blue Smoke je pojmenováno po titulní skladbě alba a krásné mlze Smoky Mountains, na kterou často během své kariéry uctila hold — "Byla to píseň, která mě dostala z Smoky Mountains a bude to píseň, která mě položí zpět do země v Smoky Mountains," jak říkala během tiskové tour alba. 

Přesto je vydání daleko od nostalgie. Místo toho Parton přistupuje k známým formám a myšlenkám s charakteristickou cviklostí a odborností. "Blue Smoke" je klasická znějící vlaková píseň, která byla v Partonové živém repertoáru léta, než ji nahrála — nominalně o zlomeném srdci, ale stále přetékající bluegrass-gospel energií, vybízí k zpěvu. Otevírající album jasným, virtuózním způsobem, píseň také podtrhuje nemožnou brilantnost Partonových spolupracovníků. Kent Wells, její dlouholetý vedoucí skupiny, produkoval většinu Blue Smoke, jemně jej vyleštil na čistý, teplý povrch, který umožnil, aby její stále silný hlas zářil spolu s bohatými instrumentálními aranžemi. 

"Unlikely Angel," kterou Partonová původně napsala pro televizní vánoční film z roku 1996 stejného názvu, je bezchybnou jemnou bluegrassovou love song, zatímco "Home" převádí ten stejný vintage zvuk do mnohem modernějšího rámce (včetně bubnových strojů). I když se nedostal na country hitparády, skákavá melodie nese všechny atributy jistého hitu na rádiu.

Na albu dostává prostor i temnější stránka Smoky Mountains: "If I Had Wings," originální skladba v minimalistickém podání, vypadá jako soundtrack k nějakému temnému lesa příběhu — alespoň dokud Partonová na konci nevystoupí a cappella jako silné vokální vystoupení, dokazuje, že v podstatě nepotřebuje kameru, aby udělala film z písně.

"Banks Of The Ohio," tradiční vražedná balada, dostává od Dolly nový pohled s novým úvodem, který napsala a který transformuje vypravěče písně na novináře pověřeného, aby reportoval o tragédii. Zpívaná s respektem, s těsnými harmoniemi a cappella nebo doprovázená akustickými strunami, je píseň dojímavou poctou hloubce Partonové vlastního hudebního dědictví — a důkazem, jak přirozeně jí stále přijde sloužit jako kanál pro tuto rychle mizící hudební minulost. Partonová vystoupila na Glastonbury poprvé nedlouho po vydání tohoto alba a zazpívala tuto tichou, vážnou píseň před desítkami tisíc silného davu, snadno je umlčujíc zpěvem melodie, která pravděpodobně sahala zpět k zemi, na které stála.

Partonová předvádí spoustu dalších důvtipů „pouze Dolly“ — mění píseň Bon Jovi na gospelový revivalový hymnus (“Lay Your Hands On Me”), duet si dává s Willem Nelsonem (“From Here To The Moon And Back”) a Kennym Rogersem (jehož vystoupení v „You Can’t Make Old Friends“ mělo novou váhu po jeho úmrtí v roce 2020), a úspěšně prodává výše zmíněný spíše frankofonní „Lover Du Jour.”

Klenot alba, však, může být i nejvýznamnějším počinem ze všech: čerstvý, charakteristický, nekonečně uvěřitelný bluegrassový pohled na klasickou píseň Boba Dylana „Don’t Think Twice.“ Partonová zpívá tuto stokrát pokrytou píseň s upřímností a vtipem, jeden talentovaný skladatel interpretuje druhého. Ona naznačila možný album „Dolly Does Dylan“ během tiskového běhu, dodávajíc varování, že Dylan odmítl s ní spolupracovat na dřívějším coveru „Blowin’ In The Wind“ a tak si nebyla jistá, zda by měla v tom pokračovat. Ale těžko si představit někoho — i Dylana — kdo by slyšel toto pozoruhodné ztvárnění a nežádal o více, což je, samozřejmě, kouzlo Dolly, ať už je to pro naše pobavení nebo ne.