Kevin Morby vytvořil hudbu vhodnou pro katedrálu na ‚Oh My God‘

Album začíná titulní skladbou a po krátkém povzbuzení od spoluproducenta Sama Cohena Morby začíná. Dostaneme ragtime klavír, silné akordy a doprovodné zpěvy kostelního sboru. Okamžitě je to něco nového. Morby byl vždy fantastickým skladatelem, ale tohle je něco velkého, něco jiného. Když se ptáme kytaristy na tyto vyšší cíle, jeho odpověď je jednoduchá: „Chtěli jsme, aby tato skladba obsahovala hudbu, která by se hodila do katedrály.”

I když Morby není náboženský, fascinuje ho, jak to formuje naše životy. Jako mladý člověk ze Středozápadu byl toho svědkem kolem sebe. Zda je věřící, nebo ne, vůbec není podstatné. To je svět, ve kterém vyrůstal a který neustále proniká do jeho jazyka. Ať už záměrně, nebo ne, Morby mísí politiku s náboženstvím a tato deska se zajímá o svět, ve kterém žijeme. Ale, Oh My God je ambicióznější než její doba. Je to album na všechny časy, ne jen pro rok 2019. Když Morby tento svět obrací dovnitř, Oh My God je na vrcholu. Kevin Morby je rostoucí duch, učedník pro ty bez Boha. A přesto je zde něco pro každého. Morby je sebevědomý, aniž by se stal kázavým, klade otázky, aniž by byl bez víry. To je tenká hranice a Morby se naučil, jak ji překročit s páskou na očích. Zajímalo by mě, jaký bude jeho další trik.

VMP: Jsi zpátky doma v Kansas City?

Kevin Morby: Jo, právě jsem včera dorazil. Předtím jsem byl v New Yorku, L.A., San Franciscu a Evropě. Byla to tisková cesta už nějakou dobu.

Jaké to je mezi dokončením alba a čekáním na jeho vydání?

Je to vzrušení a nervozita. Popravdě, je to moje nejméně oblíbená část procesu, protože je to nejméně kreativní část. Je to o tom, co jsem udělal a co chci udělat. Raději bych na tom pracoval nebo to již dělal.

Na mě nepůsobíš jako někdo, kdo by rád mluvil o sobě nebo své hudbě.

To je spravedlivé. Jsem ochotný o tom mluvit, ale... jo, je to spravedlivé.

Přišel koncept alba z individuální skladby? Nebo to vše bylo docela dobře promyšlené, když jsi začal pracovat na desce?

V roce 2016 jsem napsal skladbu nazvanou „Beautiful Strangers.” Byla to politická skladba, která měla co do činění s mnoha aktuálními událostmi té doby. To, co říkám, stále platí a od té doby se toho moc nezměnilo. V té písni je mantra, fráze, kde začínám říkat: „Oh my God.” Tu skladbu jsem vydal krátce po jejím napsání a učinil jsem ji dostupnou pro charitu kvůli všem těm aktuálním událostem, které jsem uvedl; připadalo mi špatné na tom profitovat. To zaselo semeno, poprvé jsem měl v hudbě tu třísku „Oh my God.” Odtamtud jsem začal psát písně a všiml jsem si, že se obječuje tu a tam. Nakonec jsem měl základní plán toho, co se stalo deskou. Když jsem si uvědomil, že to, co dělám, je soudržný celek, začal jsem vyplňovat mezery odtud.

Je zajímavé, že „Beautiful Strangers” zaselo to semeno, protože na tomto albu si myslím, že obracíš ten pocit dovnitř.

Myslím, že je to politické samo o sobě. Politika byla opravdu šílená, takže je těžké o politice nenapsat. Bylo tu období, kdy byla většina témat na tomto albu velice specifická a hovořila o konkrétních událostech a lidech, ale toho jsem se zbavil, protože jsem chtěl, aby toto album zachytilo obecnější pocit. Nechtěl jsem ho ukotvit v čase a místě.

Vím, že ty a Richard Swift jste byli blízkými spolupracovníky a přáteli. Jak se jeho smrt odrazila v tématech tohoto alba?

Richard byl přítel a poté se stal spolupracovníkem. Zůstal jsem přítelem i poté, co zemřel. Je to těžké s někým jako Richard, protože když zemřel, připadalo to, jako kdybychom ztratili někoho, kdo mohl dělat věci, které nikdo jiný nedokázal. Měli jste ten osamělý pocit, že svět ztratil jeden z velikánů, někoho, kdo dokázal dotknout se kouzla způsobem, který byl velmi specifický, něco, co by nikdo jiný nedokázal. Když se to stalo, svět se cítil trochu osaměleji.

Existuje velký rozhovor o Richardově smrti, o kterém si myslím, že by se lidé měli více bavit, co se týče závislosti. Může být velmi těžké a znepokojující být umělcem. V podstatě, jeho smrt mě přiměla cítit to, jak se cítí každá smrt, což je vztek, zmatení, ale také nostalgie. Je to prostě škoda.

Procházel jsi někdy závislostí? Nebo spíše na základě toho, co jsi viděl u jiných lidí?

Ne. Mám velké štěstí, že jsem s tím nezápasil. Ale vidím to u mnoha svých vrstevníků. Přirovnal bych to téměř k hnutí Me Too. Bylo to o řešení problému, o kterém si každý byl vědom, něco, o čem každý věděl, že se děje, ale nikdo o tom opravdu nemluvil. Vytáhlo to podzemní problém na povrch. Tak to vidím i u závislosti v hudbě. Je to tak nějak oslavováno svým způsobem. Každý si zdá se uvědomuje, že to jakoby zabíjí všechny, ale nikdo o tom opravdu nemluví. Když se podíváte na tisk kolem hudebníka, který předávkoval, lidé se většinou vyhýbají rozhovoru z mnoha různých důvodů. Je to něco, o čem je třeba více mluvit a co by mělo být součástí obecné diskuse. Musíme začít to měnit.

Vůbec nejsi náboženský. Jak se toto album dostalo na místo, kde se týká Boha a smíření s tím, co to je a co to představuje?

Vyrůstal jsem na Středozápadě, v takzvaném biblickém pásu. Tady je náboženství velká věc. Je všude, kam se podíváš. Možná to je stejné všude, ale vyrůstat tady, bylo vše velmi Boha se bojící. Moje rodina nikdy nepraktikovala náboženství, ačkoliv jsme se volně hlásili k víře. V domě během mého vyrůstání nebyla Bible nebo něco takového. Ale vyrůstal jsem kolem billboardů a evangelických kostelů. Fred Phelps, který byl zodpovědný za godhatesfags.com, je Kansan. Vyrůstat kolem těchto lidí bylo zajímavé, když jsem se toho nezúčastnil, protože to bylo tak divné. Pokud čtete romány o Divokém západě, bylo to tak, ale odehrávalo se to kolem vás. Vždy mě to fascinovalo z tohoto důvodu.

Uznávám náboženství jako něco, co může být zlé, ale také může být velmi krásné a hluboké. Když vstoupíte do mého domova, mám spoustu umění, většina z toho je náboženské umění a staré západní umění. Zajímám se o to. Je to součást jazyka a mého slovníku. Když jde o vyprávění příběhů a skládání skladeb, přirozeně se k tomu uchyluji.

Jako někdo, kdo není příliš náboženský, ti závidím lidi, kteří mohou vložit svou celou víru do neznámého a být si jisti, že po smrti budou postarání. Cítíš se tak také?

Nemyslím si. Nevyhýbám se slovu duchovní. Nezávidím nikomu, kdo věří v Boha nebo je si jistý posmrtným životem. To je dobré, pokud tento systém víry používají pro větší dobro lidstva a vesmíru. Je to prostě někdo s jiným pohledem než já. Nemyslím si, že by kdokoliv, kdo věří v náboženství, byl blázen, protože si myslím, že je docela šílené být naživu. Tak nějak dává smysl pokusit se to vše pochopit. Ale cítím se komfortně v tom, jak se cítím ve světě.

Milují mě obal alba. Je velmi zranitelný. Jak ten nápad vznikl?

Navrhl jsem ho. Očividně je to trochu odvážné (směje se) a rozhodnutí, s nímž budu muset žít zbytek svého života. Pokud se podíváte na City Music nebo Singing Saw, jsou velmi vázány na čas nebo místo. Singing Saw je napsané o Los Angeles a má pocit z šedesátých let. O to jsme opravdu šli s obalem. City Music bylo o punku v New Yorku v sedmdesátých letech, takže jsme se chtěli ujistit, aby to tak působilo. Ale když přemýšlím o této desce, nevidím ji nikde konkrétně. Proto používám tolik obrazného jazyka o počasí a letadlech. Pokud City Music bylo v New Yorku a Singing Saw v L.A., pak toto je někde nad mraky.

Od tohoto pocitu jsem nechtěl nosit nic, co by někdo mohl určit k určité éře. Chtěl jsem, aby to bylo velmi nahé a zranitelné a nic neskrývalo. Je zde také malá narážka na náboženské umění, ve kterém nejsou andílci nikdy oblečeni. Všechno je to velmi v souladu s pocitem, který jsem chtěl vyjádřit.

Deska je opravdu velká a velkolepá. Je její částí snad vyvést album z jeho doby?

Rozhodně. Chtěli jsme, aby deska působila téměř nahým způsobem zvukově. Můj hlas je středobodem. Na desce je několik kytar, ale ne moc. Chtěli jsme, aby to tato skladba měla takovou hudbu, která by se vešla do katedrály.

Spousta muzikantů se obvykle vyhýbá proklamování o své hudbě, ale s tímto albem to vypadá, že jdeš za něčím důležitým a velkým. Cítil jsi to tak při jeho vytváření? Aby ses stal autorem nahrávky, která by mohla být vnímána jako kanonická?

Chtění udělat něco silnějšího bylo součástí procesu, pokud jde o kontext skladeb a celkové prohlášení. Každé album má svůj vlastní život a svou vlastní krev. U tohoto to prostě vypadalo, že se snažíme vytvořit něco svatého.

Řekl jsi, že vnímáš tuto desku jako vyvrcholení posledních několika desek. Jak brzy v procesu jsi si začal uvědomovat, že to reprezentuje něco většího než jen další desku?

U těch prvních skladeb jsem si uvědomil, že to může být něco. A když jsme se se Samem dostali do studia, asi za týden, narazili jsme na to, jak chtít zjednodušit skladby a udělat z nich něco jiného. Tyto dva momenty byly klíčové pro položení základů pro toto album.

Tato deska je fantastická sama o sobě, ne jen jako deska Kevina Morbyho. Nevěděl jsi někdy, že jsi se dostal na něco výjimečného? Připadalo ti to jako krok výše?

Rozhodně. Hrozně moc jsem cestoval, stalo se to důležitou součástí mého života. Když hodně cestujete, nevyhnutelně se zlepšujete v tom, co děláte. Je to skoro jako kdybyste ztráceli veškeré dovednosti v životě kromě toho. Je to moje páté album, takže když jsem ve studiu, cítím, že lépe dokážu vyjádřit, co chci. Uvidím nápady v novém světle. Rád si myslím, že to, co dělám, je moje nejlepší práce.

Je pro tebe dělat hudbu na úkor všech ostatních obchodem, s nímž jsi smířený?

V tuto chvíli, ano. Jsem si jistý, že se to komplikuje, když mají lidé děti, ale když se na to podíváš, tohle dělá většina lidí se svými životy. Dostáváme práci a ta spotřebovává většinu našich životů. V nějakém smyslu to není tak odlišné od toho, co dělá zbytek světa. Ale je to určitě vyčerpávající. Je to hodně cestování a hodně duševní a fyzické únavy.

Co je tvým únikem ze všeho tohoto?

Přestěhoval jsem se zpět do Kansas City, což bylo velkou součástí všeho tohoto. Koupil jsem si dům, což bylo opravdu příjemné. Dříve jsem byl v L.A. a New Yorku, což jsem miloval, ale jsou hektické a je tam spousta věcí. Existuje tlak být venku a něco dělat. Jen se snažím být zdravý a jíst správně. Jen se snažím dávat pozor na to, co dělám svému tělu. Je to téměř jako [jsem] atlet. Musíš se o sebe starat, abys zvládl ten úkol, jinak se rozpadneš.