Poslouchejte melodie: Kapela zvaná Smrt

No, po téměř dvou letech a skoro devadesáti příspěvcích končí Watch the Tunes sloupec, alespoň v jeho současné podobě. Někdy na začátku příštího roku se vrátím s více struktuře zaměřenou sérií, která bude vycházet každých pár měsíců, na kterou byste určitě měli dávat pozor. Bylo skvělé znovu objevovat a zdůrazňovat skvělé filmy pro vás kluci týden co týden, a musím říct, že jsem byl členem Insane Clown Posse osloven, protože nějaký nesmysl, který mi dovolili napsat zde (Whoop whoop!). Ale jak se říká, všechny dobré věci musí skončit a já tu budu stále mluvit o hodnotných dokumentárních filmech, jen ne tak často. Ještě máme jeden poslední příspěvek, který musíme projít, takže jsem si myslel, že vyberu něco, co by se hodilo jako závěr této verze Watch the Tunes. Ten film? A Band Called Death, který představuje detroitské kriminálně opomíjené proto-punkery nazývané... ehm... Death.

Co je zajímavé, nedávno jsem viděl filmy, které se odehrávaly v Detroitu a které se týkaly smrti a hodně z ní, zejména podivný nadpřirozený hororový film It Follows a arthouskou vampýrskou romantiku Jima Jarmusche Only Lovers Left Alive. Ten druhý vynikajícím způsobem propojil hudební historii města s jeho současným stavem rozkladu, a to prostřednictvím celého výjevu před domem Jacka Whitea, kde vyrůstal. Je známo, že Motor City vyprodukoval desítky legendárních hudebníků, včetně Diany Ross, Arethy Franklin a Stevieho Wondera, ale město má mnohem více než jen Motown. Nakonec to je také město, které dalo světu MC5 a Alice Coopera, dlouho předtím, než automobilky odešly a spustily nevyhnutelný pád k současnému stavu města. Prozkoumávejte křižovatku těchto dvou specifických regionálních větví punku a soulu dostatečně hluboko a naleznete Death, jehož příběh je jedním z těch vzácných příběhů, které potvrzují nakažlivou radost, kterou pociťují zejména posedlí sběratelé desek.

V jádru je příběh kapely o rodinné podpoře a neústupné oddanosti. S bratry Bobby, Davidem a Dannisem Hackneyem (zpěv, kytara, bicí) se zdá, že rodinná zásada se zjednodušuje na "Podpoř svého bratra." I když to znamená zrušení nahrávací smlouvy kvůli tomu, že vás někdo požádal, abyste změnili název kapely? Podpoříte svého bratra. Možná jsem už desenzibilizovaný punkem a metalem v průběhu desetiletí, ale jméno Death je často prezentováno jako podstatný bod, mnohem častěji než bych očekával. Černí kluci dělající opravdu výstřední funkem ovlivněný punk rock mi připadá stejně obtížné zabalit v roce 1975 jako kapelu nazývající se Death, ale to je pravděpodobně snazší příběh prodej? Příliš daleko za mostem Ambassador? Ať už to nakrájíte jakkoli, bez ohledu na jméno kapely či to, jak těžce se snažili dostat podepsat smlouvu s vydavatelstvím, "Politicians In My Eyes" je naprosto skvělé, to nelze popřít.

Je šílené si myslet, že tato kapela začala s tak jednoduchými ambicemi, vydávat hudbu, kterou měli rádi (po shlédnutí show Alice Coopera jeden bratr řekl: "Pokud nebudeme hrát hudbu jako tohle, pak si žádnou zábavu neužiju"), a za svého života je slyšel téměř nikdo, ale nějakým způsobem předpověděli tolik toho, co mělo přijít. Když CBGB se snažilo zaměřit na country bluegrass a blues, Death tiskli 500 kopií svého prvního 7”. Frustrující je, že mnoho z těchto desek šlo rádiovým stanicím, které je nikdy ani nehrály nebo je nehrály dost na to, aby to mělo nějaký dopad. Není úplně pravděpodobné, že hardcore scéna v DC dostala dost silný pach toho, co Detroit vaří, aby nastartovala Bad Brains, ale kdo ví. Jedna věc, která je jistá, je, že originální kopie stojí asi tisíc dolarů, pokud se vám podaří jednu najít naživo.

Nejzajímavější věc pro mě ohledně Death je, že jsou to taková kapela, která jednoduše už neexistuje, protože se průmysl tolik změnil. Byla to skupina neotesaných hudebníků hledajících jakoukoli příležitost (v časech těsně předtím, než disco DJové nahradili lounge účinkující) a jakmile se etablovali jako proto-punková trojice, oblékli se do několika jiných stejně neočekávaných žánrů, aby přežili. Je pravdou, že debutové album Death s sedmi skladbami udělalo velký dojem v roce 2009, když bylo konečně oživeno Drag City Records (domov Joanna Newsom, Royal Trux a všeho Will Oldham), ale mezi těmito dvěma kariérními milníky vydali dvě album autopublikovaná s fuzzed out psychedelickým gospel rockem jako The 4th Movement a později také vystupovali jako rastafariánská reggae kapela. Jejich kariérní křivka až do znovuvydání je takovým retro pohledem na to, jak se věci dělaly, ale už se to nedělá. Sakra, i to, že bych zmínil způsob, jakým byli znovuobjeveni, částečně díky dnes již zastaralému médiu "mp3 blog", mě nutí cítit se jako starý člověk. Opravdu, nebylo to tak dávno, kdy jeden dobře umístěný příspěvek o souboru s nízkým bitrate na stránce jako například Chunklet mohl přetáhnout a pomoci vaší 35 let staré desce konečně spatřit světlo světa.

Budou zde další skvělé příběhy jako tento, o hudebnících na okraji průmyslu, kteří konečně spatří světlo a dostanou to, co si zaslouží (nové znovuvydání Jackie Shane je skvělým příkladem), ale tento byl obzvláště srdečný příklad, který se cítí jako, že takové zpožděné úspěchy se zkrátka nemohly dostavit lepším lidem. A Band Called Death je více než film, ale také vhodné zastoupení toho typu filmů, které jsme usilovali zvýraznit a budeme v tom pokračovat i v další variantě Watch the Tunes. Děkuji všem za čtení a uvidíme se v roce 2018! Opravdu, někdo prosím musí znovu vydat ta alba 4th Movement.