Digitální propast září 2017: Nejlepší elektronická hudba v recenzích

Každý techno purista ví, že původci a inovátoři elektronické hudby zahrnují pluralitu afroamerických umělců. Od páskových experimentů dubových pánů King Tubby a Lee 'Scratch' Perry přes taneční hnutí Afrika Bambaataa a Belleville Trojku z Detroitu (Juan Atkins, Derrick May a Kevin Saunderson) má historie této neuchopitelné a stále se rozšiřující hudební skupiny stále více dluhů vůči průkopnickým černým hudebníkům.

Jedním z těchto průkopníků je newyorský ambientní umělec Laraaji, který má za sebou zhruba čtyři desetiletí hudby, jednou s důvěryhodnou citerou, jindy bez ní. Pravda je, že často opakovaný příběh o jeho „objevu“ geniálním producentem Brianem Enem na Washington Square Park je zpětně poněkud nepříjemný. Přesto jim spolupráce na albu Ambient 3: Day Of Radiance z roku 1980 přinesla Laraajimu znatelný růst jeho profilu, jeho práce, jež se datuje před i po vydání tohoto alba, obstojí sama o sobě bez nutnosti souhlasu někdejšího člena Roxy Music. Nedávné reedice a kompilace na All Saints a Leaving Records tento fakt potvrdily, čímž nová generace posluchačů objevila kapitolu experimentální hudby, která byla dosud skryta krátkými náklady a soukromě vydávanými nahrávkami.

Seriózní typy by se měly Bring On The Sun [All Saints] vyhýbat, jedná se o radostnou sérii nových písní od Laraajiho. Album otevírají dvě dlouhé skladby a prezentují se několik tracků, které kříží žánry, ale přitom se nějak drží jeho zvukového temperamentu. Úvodní skladba „Introspekce“ zachycuje první světlo bez žáru, klidně směřuje ke hlubokému otevření očí. Stejně zářivá úprava závěrečné „Ocean Flow Zither“ přináší zklidňující úlevu, pečlivě skládající ozvěny do ozvěn.

Není striktně elektronické, album zahrnuje organické prvky, jak je jeho zvykem. Oduševnělý folk boogie „Change“ může některé překvapit, zatímco hravost „Harmonica Drone“ nabízí přesně to, co její název naznačuje. Fanoušci klavírní nezbednosti Aphex Twina se potěší rozlehlou a meditativní skladbou „Laraajazzi.“ Jako vokální přítomnost vypráví příběh o znovuzrození v backwoodsu ve skladbě „Reborn In Virginia,“ s následným zpíváním kolem jemných syntetických podložek a cvrlikání v „Open The Gift.“

Iglooghost: Neo Wax Bloom [Brainfeeder]

I když člověk aktivně hledá nové zvuky, snadno ho může něco opravdu jedinečného překvapit. Když se taková hudba vynoří z digitální mlhy, kritické ucho se ji snaží rozložit jako jakoukoli jinou hudební věc. Ve svých poznámkách jsem se zoufale snažil zařadit mladého Iglooghosta jako mutagenní organismus s charakteristikami Hudson Mohawke, Oneohtrix Point Never a Venetian Snares. I když je odstraněn z divokého příběhu spaceworm witch manga tohoto umělce, skvělý Neo Wax Bloom odolává definici jako nic jiného vydaného letos. Vezme celou řadu moderních stylů a vrhne je do velkého hadronového urychlovače, čímž vzniknou špinavé říkanky, šílené dubstepové fláky a lepivé trap. „Big Thief“ a „God Grid“ nesou veškerou radikální manii breakcore z nultých let bez jakékoli retro rave romantiky. Jak je zvykem Brainfeederu, jazz zde hraje zvědavou, i když prchavou roli, kdy „Super Ink Burst“ rychle doprovází fúzi do šílených konců.

Lunice: CCCLX [LuckyMe]

Jako polovinu interkontinentálního dua TNGHT vytvořil tento montrealský producent bombastickou klubovou hudbu, která nastavila laťku vyšší než trap EDM, která málokdy nebo vůbec dosáhla svého cíle. Na začátku svého plnohodnotného sólového debutu Lunice připomíná posluchačům svou zdatnost v tomto smíšeném subžánru s rozdrtivým „Tha Doorz“ a majestátním „Mazerati.“ Později, „O.N.O.“ přináší určitý horor Johna Carpentera do asketické, přesto rozmanité estetiky. Kanye West spolupracovník Mike Dean se k němu přidává na „III (Costume),“ napínavém cvičení v budování impéria, které evokuje jejich předchozí spolupráci „Blood On The Leaves.“ Někdy CCCLX působí jako rapperova přehlídka, s King Mezem, který přichází na druhou polovinu „Elevated“ a Denzel Curry, který se objeví na „Distrust.“ S SOPHIE, Lunice posouvá hru dál s účastí Le1fa na strojové palbě „Drop Down,“ předběžné verzi singlu, která elegantně spojuje Lunice s ball culture. Spoluobčan Kanady CJ Flemings se objeví ve třech samostatných skladbách včetně otvíračky „CCCLX (Curtain).“

Matthewdavid’s Mindflight: Ophiuchus [NNA Tapes]

Kurátorský mozek za Leaving Records nelze omezit na jednu značku, včetně té jeho vlastní. Matthew David McQueenova dalekosáhlá snaha o nové fronty jej vedla k nahrávání také pro Brainfeeder a nyní pro vermontské NNA Tapes. Tvůrce Mindflighta přijal žánr New Age, se všemi jeho vrozenými zákruty spirituality, což může některé předčasně odradit. I když McQueen pravidelně míří k vyšším rovinám, jeho téma zde na Ophiuchus zůstává docela pozemské: příchod jeho novorozeného dítěte na titulní A-straně a pocta experimentálnímu trubadúrovi M. Geddes Gengras na B-straně. Během dvaceti čtyř minut skladba „Ophiuchus“ jiskří a chvěje se s protichůdnými silami a teplem i chladem. Připomíná slunce pronikající přes žaluzie zimního rána, mísí se zde pronikavě jasné syntetické tóny s neuvěřitelně hlubokými basovými impulsy. Na o něco kratší „Gengras“ nese její pomalu hořící syntetický drone jemné improvizační výbuchy a jemné zkreslení až do posledního žhavého uhlíku.

Meemo Comma: Ghost On The Stairs [Objects Limited]

Když jde o podporu ženských a nebinárních hudebníků, Lara Rix-Martin dává své peníze tam, kde má ústa. Její imprint Objects Limited dobře slouží této nedostatečně obsloužené části komunity elektronické hudby, poskytuje jak digitální, tak fyzické vydání těmto inovativním umělcům. Ti, kteří přicházejí k vlastní přezdívce Rix-Martin, Meemo Comma, očekávající něco v levicovém, přesto přístupném duchu jejího projektu Heterotic na Planet Mu by se měli připravit na měkký dopad. Představováno jako interpretace její diagnózy sluchové zpracování, Ghost On The Stairs se zaměřuje spíše na proces než na žánr. Během tuctu relativně krátkých skladeb poskytuje obtížné album abstraktní pohled do jinak neviditelného každodenního boje. Hrozivé vlnění „Depersonalization“ připravuje scénu pro „Friday,“ disonantní směs chorálních podložek a basových perkus. Nářek „Loveday,“ modemové miazmy „Dialup“ a nehmotný povídání „Lake Besides“ představují přitažlivé výzvy pro ochotného posluchače.